|
|
Domestikace ovce
Původ ovce domácí je pro vědce i v současné době tvrdým oříškem. Existují celkem tři hypotézy: Arkala (Ovis orientalis) - jeho domovem jsou hory Přední a Střední Asie. Argali (Ovis ammon) - po něm dostala ovce domácí své latinské jméno. Je to poměrně velké zvíře s mohutnými rohy, žijící ve Střední Asii. Někteří vědci, se ale domnívají, že argali a arkal jsou pouze dvě subspecie (poddruch) uvnitř jednoho druhu. Posledním možným předchůdcem je muflon (Ovis musimon). Všechna starobylá plemena ovcí se mu velmi podobají. Muflon pochází ze Středomoří, byl vysazen na mnoha místech střední Evropy. Existuje ale názor, že muflon není nic jiného než zdivočelá ovce. Zatím v této hádance zůstává příliš mnoho neznámých a neni jisté, jestli ji někdy vědci rozluští. Nejstarší domácí ovce známe z 9 až 10 tis. př.Kr. Ovce je tudíž přibližně stejně starý domestikant jako koza, podle malého množství nalezených koster však vědci soudí, že v neolitu nehrála zdaleka tak důležitou roli. Neolitické ovce měli dlouhé nohy, krátký ocas, krátkou srst a tmavé zbarvení. S podobnými typy se můžeme dodnes setkat v Indii nebo v subsaharské Africe. První tzv. tlustoocasé ovce se objevují ve 3. tis. př. Kr. v Mezopotámii, na území dnešního Íráku. U těchto plemen (např.: ovce somálské) se tuk neukládá rovnoměrně po celém těle, ale pouze u ocasu, kde tvoří velké polštáře. Užitek těchto ovcí je jasný - snadno získatelný tuk (lůj) a libové maso. Tažnými zvířaty byly ovce jen zcela vyjímečně. Jejich užitek spočíval převážně v mase, kůži, tuku a mléce.
|
