|
|
Příběhy našich oveček Bob a Bobek
Ráno dne 3.června 2008 nás potkala mimořádně příjemná a radostná věc. A jak se to událo? Jdu takhle asi v devět dát ovcím chleba. Volám je. Mlaskám, ale přibíhá jenom Adam, Viktorka, Adélka s Krištůfkem a Terezka. Evička ne. Mlaskám tedy výrazněji, ale nic. Pořád nic. Evička se ozývá ze salaše, ale nepřibíhá. Říkám si tedy: "Kurňa holka jedna líná!" Blížím se k jejímu domečku a jako bych viděl v protilehlém rohu z dálky cosi malého, hnědého... Doslova tedy přibíhám k salaši a shledávám, že Evička se sama a bez pomoci obahnila. Narodili se jí krásní a zdraví kluci jako buci! Hned jsem běžel pro dezinfekci, abych alespoň dodatečně zastříkl pupečníky a moh se radovat z krásných kluků spolu s maminkou. Evička se musela obahnit někdy k ránu, protože jeden z kluků byl ještě vlhký a musel to být skupinový počin, protože Krištůfek měl na zádech trochu porodní krve... Ale zpět k průběhu dne. Radost z kluků mi kalila ale skutečnost, že při opětovných pokusech oddojit trošku mléka zůstavaly struky beze stopy mléka. Po narození je nutné, aby se jehně co nejdříve napilo mleziva jinak do druhého dne nepřežije. Začínám tedy celkem plašit a obvolávám kde koho a prosím o radu. Většina z dotázaných mě uklidňuje, že mleziva je jen málo a už ho vypily. Mléko se prý teprve tvoří a kluci musí Evičku nejprve "roztahat". Po několika hodinách šíleného čekání a nejistoty se začíná zdát, že kluci sajou a to nejen naprázdno. Skutečně Evička má mléko!!! Sláva! Postupem času jehňátka získávají jistotu na nožkách a stávají se zvídavější a čipernější. Dostávají od Marki pracovní jména Bob a Bobek, abysme jim nemuseli říkat pořád "ten aktivnější" a "ten pasivnější". Nutno říct, že Evička je vzorná maminka, trpělivá, starostlivá... Porod byl v pořádku a i placenta už byla po našem příchodu venku. Doufám jen, a byl bych moc rád, kdyby všechny porody všech našich oveček byly takhle hladké. |
