|
|
Příběhy našich oveček Kozí úlet
7. června 2008 začal můj "kozí úlet". Tento příběh, ale vlastně začíná pár dnů před osudným sedmým červnem a po narození Boba a Bobka. Můj spolužák ze střední Honza mi byl nacvakávat známky jehňatům a Terezce, a jen tak mezi řečí mi dal nabídku, že jeho známý prodává pár kamerunských koz. Nejdřív mě to vůbec nevzrušovalo, ale po nějaké době se mi nabídka zalíbila. Zahrada je velká, ovce jí nestíhají spásat, oživení stáda, nízká cena. Všechno na první pohled hrálo pro! Během pár minut jsem tedy kývnul. Důsledkem čehož byl sobotný výlet na Hadačku pro kamerunského kozlíka. Kozicka (tehdy jsem jí tak ještě říkal) totiž měla pdo sebou ještě kůzlata. Po mém příjezdu byl kozel uvázán ve svahu na silném řetězu. Jeho majitel k němu přišel a bez okolků trhnul řetězem a zařval: "Tak pojď ty hovado!" To mě překvapilo a dá se říct, že i vyděsilo... Stejně jako jeho síla, odolnost a vzpurnost, kterou mi jasně dával najevo, že než ho svážu, tak si užiju. A taky jo... Jeho sílu a vzpurnost ještě více umocňoval křik, který se ozýval. Dal by se lehce přirovnat k vražděnému neviňátku, ale několikrát silnější. S potížemi, ale přece se nám podařilo kozlíka dostat svázaného do auta. Cestou sebou cvičil jako na spartakiádu a mě stoupal adrenalin, že se rozváže a nakonec za jízdy ukope. Po takovémto začátku se asi nebude nikdo divit, že jsem z kozla rozhodně nebyl nadšený a vůbec se mi nelíbil. Byl cítit, byl daleko dvavější než Adámek a zdál se i nebezpečnějším. O příjezdu domů a po rozvázání kozlík hned v úprku od nás proskočil ohradník do "sušící zóny" a snažil se být dále od stáda. Za jeho zbrklé chování si od mamky vysloužil jméno Janek, které mu už zůstalo. Postupně se začal se stádem seznamovat a objevily se už i drobnější bitky s Adamem, na které jsem byl víceméně připraven. Je nutné připustit, že vždycky souboje vyhrával Janek. Byl houževnatější, dravější a podlejsí než Adámek. Janek byl černý, statný, ale smrděl a v porovnání s Adámkem bych je dva přirovnal k staršímu traktoru (Janek) a Felicii střední třídy (Adámek). Každý měl něco, ale vizáží jasně vítězil Adámek... Už druhý den se mi hlavou začaly honit myšlenky, jak se ho zbavit. V úvahu připadaly tři po sobě jdoucí varianty: 1) Janka s kozičkou si vezme Marki rodina do Přeštic --- NEVYŠLO 2) Janka pokud půjde sníme --- NEMOŽNÉ 3) janka pustíme do lesa. Tam bez problémů přežije, bude v pohodě, já se ho zbavím a budu se na něj chodit koukat jako na safari --- NESTALO SE Na konec to totiž dopadlo úplně jinak. Na Marki naléhání jsem nakonec podal inzerát, že prodím kamerunského kozla s kozou. Tu jsem sice doma ještě neměl, ale bylo to vlastně dobře... Ozvaly se celkem čtyři zájemci. Rohodl jsem se tedy zavolat majiteli kozy, abych celou transakci mohl rozjet. Povedlo se. Kozu mohl Janek vidět už příští pátek (neviděli se tedy přesně týden). Postupem času s Jankem přestaly být problémy. Sem tam si zablbli s Adamem. Udělali TRK TRK a byl klid... Do stáda celkem zapadl a často se stávalo, že ležel Janek, u něco kluci Bob a Bobek a ostatní byli kdesi v dálce. Po přivezení kozy se klidná idilka změnila v chaoz a nesoulad. S kozou totiž bylo daleko víc problémů než s Jankem, kterého jsem se bál spíš. Ostatní odháněla od jídla a nebo prostě jen tak. Rohy měla špičaté, tak se jí po nějakém době začali všichni až na Adama bát. Předpředposlední den jejich pobytu si koza zažila... Dvakrát totiž utekly a tak šla na řetěz. Po dlouhé anabázi se ale stalo, že ji Janek a Adamem málem oběsili. Raději jsme ji tedy odvázali a pustili do výběhu. Blbnutí se rozjelo naplno a až dlouho do noci se pánové slečně dvořili. Druhý den, ale byla koza jako vyměněná. Nechtěla asi zpátky na řetěz, tak se jen v klidu pásla a ležela. Co se týče prodeje, tak kozeny nakonec skončili v Domažlicích u Suchých. Stály mě celkem 1000 Kč, za které jsem je taky prodal. Nešlo mi o peníze, ale o to se jich zbavit. Alespoň jsem neprodělal. Doufám a věřím, že se Janek s kozou mají u Suchých dobře a že dělají svým majitelům radost. A jaké je resumé? Kozy už nikdy nekoupím! Někde bylo napsáno: "Pokud si chcete nechat spásat zahradu, kupte si ovce. Pokud se ale při tom chcete i pobavit, pořiďte si kozy. Je s nima zábava ovce jsou nudné." S tímto názorem a hlavně z jeho koncem nemůžu souhlasit. S našimi ovcemi se tedy rozhodně nenudíme. Na závěr pro ujasnění času. Tenhle můj úlet trval přesně 15 dní a přísahám už budu věrný... |
