|
|
Příběhy našich oveček Prcek
Po předešlých nezdarech co se týká životaschopnosti narozených jehňátek jsme na každou budoucí maminku koukali s obavami. O to víc, když se blížil porod Bělky, která na prvního máje přivedla na svět beránka, který pak o týden později umřel, i když jsme ho piplali na flašce. V neděli ráno mě probudil neklid a najednou slyším tenké zabéknutí ze salaše. Na Káju moc vysoký a tenký hlásek, oblékám se, tuším, bojím se, ale přesto, nebo právě proto běžím do salaše. Tam už Bělka s osušeným beránkem, což nebylo hned jasné. Vracím se tedy pro dezinfekci a Patoral, abych udělal vše potřebné a nechal jim klid na sebe. Je to beránek zjišťuju a s obavami koukám na jakoby kozí nohy novorozence, v paměti mám totiž tvar nohou umřelých jehňátek. Přidávám tedy po pár hodinách další Patoral pro jistotu a k tomu ještě speciálně upravené mlezivo s glukózou do pusy. Beránek pod nátlakem nechce pít a vypadá to na dost podobný scénář jako u ostatních v poslední době narozených. Pak jednou při kontrole Bělky s malým koukám škvírkou ve dveřích a vidím jak beránek pije, a dlouze pije. Mám chuť jim dát oběma pusu :-D PARÁDA!!! Obavy mě sice neopouštějí, ale zdá se, že pro tuhle chvíli je vyhráno. Beránek se naučil pít a Bělka mu trpělivě postojí a čeká až má dost. Oproti minulé mateřské premiéře se toto Bělčino počínání nedá srovnávat. Je trpělivá, starostlivá, malého si hlídá a nejednou od ní Arny dostane na zadek - to když si opovážlivě troufne příliš blízko. Po nějaké době jsem si všimnul, že Bělčin druhorozený beránek má bílé flíčky na stejné noze jako měl prvorozený :-) jeden by si mohl myslet, že to není náhoda a že se prvomájový Prcek vrací :-D
23.1.2011 (35 dní) - 4,5 kg |
