|
|
Příběhy našich oveček Rozárka
Neměli jsme víceméně jasno, která s oveček (Evička nebo Terezka) bude mít jehňátko dřív. Proto po narození Emičky byla jen otázka času, kdy nám radost udělá i Terezka. Počkala si dva týdny :-) a 4. ledna 2010 přišla na promrzlý svět Rozárka. Po probuzení moje první kroky směřovaly na pastvinu obkouknout Terku a zjistit jestli už nenadešla její hodinka. Okamžitě mě upoutalo, že budoucí mamince visí od vulvy jakoby pytlík. Šlo o plodové obaly, které mají za úkol rozšířit porodní cesty. Bahnění se nezadržitelně blížilo a Terezka šla tedy do improvizovaného "choulu" == prostoru pro bahnění, tedy do čistě nastlané salaše. Po pár hodinách začala být trošku neklidná, hrabala předníma nožkama a bylo vidět, že tlačí. Během asi půl hodinky vykoukly přední nožky nového tvorečka, které se sem tam pohnuly a jejich poloha naznačovala, že se jedná o pravidelnou přední polohu. Komplikace by teda nastat s bahněním neměly, ale člověk nikdy neví, takže jsme celý průběh s Marki napjatě sledovali. Za nožičkami po chvíli následovalo to nejobtížnější - hlavička. Pak už šlo všechno hrozně rychle. Během okamžiku byla Rozárka na světě a její maminka ji začala pečlivě olizovat, aby ji osušila. Mrzlo --- 6 pod nulou, tak jsme Terezce pomohli hadrem, aby Rozárka zbytečně odpařováním vody ze srsti neztrácela energii. Jak malá oschla začala hledat mlíkárnu :-) a po pár minutách už si pochutnávala na mlezivu. Mohli jsme si pro teď ddechnout. Imunitu načerpala, pupík zastříkaný a dávku Patoralu dostala. Teď už bylo všechno na přírodě. Rozárka se má čile k světu. Už druhý den po narození byla s maminkou poprvé venku. Nožky trochu nejisté, ale užívala si prostoru a bez oddělování strávili i druhou noc. |
