|
|
Příběhy našich oveček Silvestr a Bára
Už od 29.12.2010 jsme byli v Božím Daru na lyžovačce spojenou s oslavou Nového roku s partou přátel. U mě tomu předcházela značná nervozita stran zajištění krmení ovcí. Nakonec se to vyřešilo dobře. 29.12. jsem naše milá dobytčata nakrmil ještě já, 30.12. jim mamina dala připravené seno a vodu a 31.12. jsem slezl ze svahu a vydal se domů nakrmit našich 16 hladových krků :-) To jsem ovšem netušil že.. ...že nejedu nakrmit 16, ale rovnou 18 hladových krků. Tou dobou totiž buď byly dvojčátka na světě a nebo na něj právě přicházely. Trošku ve vtipu jsem při našem odjezdu a pohledu na Viktorčino vemeno říkal, že ta potvora čeká až bude mít doma klid, aby mohla porodit bez rušivých vlivů. Přesně tak to vypadá, protože mamka odjela právě 31.12. ráno z domova a já přijel kolem třetí hodiny odpoledne... Vážně asi čekala, protože bez libí se prý rodí nejlépe :-D Krásně vytopená Felda tedy překonala těch cca 80 km z Božího Daru k nám a já měl v plánu jen rychle nakrmit a vyrazit na zpáteční cestu s nakoupeným proviantem pro ostatní, protože vysokohorská přirážka v Božím Daru je opravdu "úžasná" :-D Jaké však bylo mé překvapení, když mě po příjezdu vítal pohled na černého beránka, který stál poblíž salaše. Bylo hned jasné, že jde o potomka Viktorky, ale ta v té chvíli čistila, jak se později ukázala, srnčí ovečku v salaši. Podle relativně suché srsti to vypadalo, že se narodili už pár hodin před mým příjezdem. Viktorka už totiž měla jedno lůžko venku a druhé vyšlo nějakou dobu po mém příchodu. Obě jehňátka se měla k světu, jen beránek měl poslední článek zadných nohou (tedy asi zápěstí) jakoby ohnuté dozadu, párkrát si se mnou zacvičil :-) pro můj klid, ale v tu chvíli nožky zůstaly stejně. Nicméně už druhý den stál jako baletka :-) Obě jehňátka dostala hned životabudič v podobě Patoralu a "samotku" v salaši se svojí mamkou. Viktorka měla zatím vždy jen jedináčka, ale jak ukázala, i o dvojčátka se umí vzorně postarat. Skutečně se mi neodjíždělo lehce, o to víc, že ani jeden z novorozených se zatím nenapil. Násilné pobízení jak už víme, nemá moc cenu, tak nezbývá než čekal. Po návratu s nákupu v Kralovicích konečně vidím co potřebuju. Ovečka si "narážela soudek" a dlouze s chutí se napila. UFF! Další věc z krku. Beránka jsem sice do svého odjezdu pít neviděl, ale zdál se hezky čiperný, takže sedám do auta a o hodinu a půl později vystupuju v Božím Daru. Přiznávám, že cesta domů 1.1.2011 nebyla vůbec klidná. Ani ne tak kvůli tomu, že Marki řídila, ale z očekávání, co nás čeká doma. Doslova utíkám k salaši a v ní vidím, že je všechno v pořádku. Dokonce ani voda Viktorce nezamrzla a seno nestačila zbaštit. Malí pijou jako vzteklý a mají se k světu. Hned příští den, kterým je neděle pouštíme jehňátk a i s maminkou ven mezi ostatní kde jsou od té chvíle už napořád. Spávají buď v salaši a nebo v jejím sešikmeném přístavku. Jak už to bývá u dvojčat, parádně spolu skotačí. Hlavně když mají plná bříška a hezky svítí sluníčko :-)
23.1.2011 (23 dní) - Silvestr - 5,5 kg |
